Hraje jazz a zpívá is vězenkyněmi

Ester Wiesnerová je skladatelka a zpěvačka z Partyzánského, která hraje v Americe jazz. Časopis Forbes ji před časem zařadil mezi 30 nejinspirativnějších mladých lidí. Miluje hudbu a rozdává ji i mezi pacienty, vězni či bezdomovci, neboť hudba je léčivá, osvobozuje. Během pandemie přitáhla domů na Slovensko i svou mezinárodní kapelu a připravili zajímavé album Modrý zápisník.

Mladá slovenská jazzová zpěvačka a skladatelka Ester Wiesnerová přitáhla na Slovensko svou mezinárodní kapelu a připravili zajímavé album Modrý zápisník.
Jak se stalo, že Slovenka hraje jazz v Americe, domovině této hudby?
Je to dlouhý příběh, ale na jeho začátku je moje máma, která ještě za komunismu poslouchala z ploten jazz a amerických písničkářů, měla k této hudbě vztah. Mě na jazzu okouzlila svoboda. S touto hudbou měli problém různí diktátoři, báli se, že skrývá něco tajného, ​​neznámého, co nemají pod kontrolou. Jako zpěvačka jsem u jiných žánrů nemohla melodii natolik pozměnit, přizpůsobit si ji – jazz to umožňuje. Džez lidí spojuje: kapelu na pódiu i interprety s publikem. To ostatně platí pro každou hudbu.

Sinking Deep – Ester Wiesnerova
Studovali jste v Bostonu na prestižních hudebních školách, na Slovensku pořádáte hudební workshopy. Prý plánujete založit i hudební školu?
Pracujeme na tom již řadu let. Měla by to být nejen škola pro jazzovou a populární hudbu. Potřebujeme i hudební manažery, kteří by věděli, jak se pohybovat v hudebním průmyslu, muzikoterapeutů či opravářů hudebních nástrojů. Škola může zajímat absolventy konzervatoří, kteří těžko hledají uplatnění. Hudebníci by měli být vzdělaní například iv právu, aby uměli získat za svou práci přiměřený honorář, měli by být také manažeři a znát své možnosti, aby svou hudbu dostali k posluchačům. Dnes hudebníci zdaleka nevydělají jen na prodeji svých alb a na koncertech, mají spoustu jiných možností.

Například?
Stačí, když se podívám na své spolužáky. Někteří komponují hudbu do filmů, jiní do videoher, další opravují hudební nástroje. Většina hudebníků má několik různých zdrojů příjmů, možností je mnoho a hudebníci by je měli znát.

Nestačilo vám jazz jen zpívat, že jste začali studovat kompozici a skládat vlastní autorské písně?
Písničky jsem si skládala už jako teenagerka, ale jen „do šuplíku“, nikdy mě nenapadlo, že by z nich mohlo být něco víc. Když jsem se už dostala na dobrou hudební školu, zdálo se mi málo učit se jen zpěv a vystupování, přibrala jsem si tedy i jazzovou kompozici. Získala jsem zpětnou vazbu a tím i větší jistotu, že is vlastními skladbami můžu jít ven.

Vydali jste své debutové album Blue Journal (Modrý zápisník), jaké jsou na něm písničky?
Zejména o hledání sama sebe, což je pro dvacátníky běžné téma, některé jsou i trochu politické, odrážejí aktuální dění. Velmi mě inspirují novinové články.

Myslíte skladbu Burito?
Ano, hovoří o budování zdi mezi Spojenými státy a Mexikem, o prodavači burita, který se každý den těšil na jednu ženu, pro kterou svá plevel i krásně balil – a jednoho dne nepřišla, stála mezi nimi zeď.

Latest articles

Similar articles

Subscribe to our newsletter

Instagram